|
|
A Comparison of Plotinus's and St. Augustine's Conception of Evil
Košová, Michaela ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Novák, Lukáš (oponent)
Táto bakalárska práca sa zaoberá Plotinovým a Augustínovým pojatím zla, pričom jej hlavným cieľom má byť oba pohľady porovnať a odhaliť, ktoré Plotinove myšlienky Augustína inšpirovali a v ktorých bodoch sa už musel od Plotina odkloniť. Kľúčovou otázkou je, akým spôsobom sa obaja filozofi snažia odpovedať na otázku týkajúcu sa ontologického statusu a pôvodu zla. Pri skúmaní rozdielností oboch koncepcií hrá dôležitú úlohu ich objasnenie na pozadí odlišnosti metafyzických konceptov, z ktorých Plotinos a Augustín vychádzajú. Prvá časť práce skúma, v akom zmysle je u Plotina princípom zla látka, posledný bod výstupu reality z Jedna. Narazíme tiež na tolma, neoprávnenú smelosť k osamostatneniu sa od vyššieho, ktorá je prítomná v duši, no i pri výstupe reality ako takej z Jedna. Duša však nemôže skutočne hrešiť, má totiž božský pôvod. Podľa Plotina je za zlo nakoniec zodpovedná látka, úplná zbavenosť a forma nebytia, ktorá je pre dušu akousi pascou. V druhej časti uvidíme, že Augustín vďaka novoplatónskemu mysleniu tiež vníma zlo ako zbavenosť, ale jeho pôvod pripisuje slobodnému rozhodnutiu stvorenej, a tým pádom menlivej racionálnej bytosti. V jeho koncepte nie je miesto pre princíp zla, ktorý by dušu "nakazoval", lebo stvorenie je na každej svojej úrovni dobré. Zlo spočíva v zlej vôli, ktorej kľúčovým...
|
|
|
Místo ctnosti v Plótínově filosofii
Polák, Ján ; Svoboda, David (vedoucí práce) ; Sousedík, Prokop (oponent)
Místo ctnosti v Plótínově filozofii Anotace Práce si klade za cíl objasnit některé aspekty Plótínova pojetí ctnosti. Na základě referátu o článku J. M. Dillona Etika pro pozdně antického mudrce, a následné komparace s esejem P. Hadota Plótínos, čili prostota pohledu, je v Plótínově etické reflexi charakterizován dualismus smyslového a duchovního světa, protipól těla a duše, stejně jako vztah nižších a vyšších ctností. Na tomto základě je pak zkoumán vztah Plótínovského mudrce k druhému. Práce ústí v závěr, že Dillonova interpretace radikálního rozlišení zmíněných vztahů je přehnaná a jeho prohlášení absence elementu vztahu k druhému v Plótínově etické reflexi je v zásadě mylné. Klíčová slova Plótínos, etika, ctnost, novoplatonismus, J. M. Dillon, P. Hadot, vyšší a nižší ctnosti, vztah k druhému, tělo a duše, smyslový a duchovní svět, pozdně antická filozofie.
|
|
|
Zlo jako privace - Pojetí zla mezi sv. Augustinem a Plotínem
TOMANDL, Antonín
Otázky týkající se původu zla ve světě byly často doprovodným a druhořadým produktem při vznikání velkých filosofických systémů. Jeden z prvních myslitelů, který se zabýval systematicky touto problematikou, byl novoplatonik Plotínos. Ten vypracoval teorii, již on sám považoval za pouhé rozvinutí koncepce Platonovy. Vznikla však originální teorie, jenž ve svém jádře má ohlas do dnešních dnů. Teorie, která se především díky sv. Augustinovi, který ji aplikoval do křesťanského učení, stala živou doktrínou. Cílem této diplomové práce je představit, jakým způsobem se Plotínova teorie zla Augustinovou rukou "pokřesťanštila" nebo nakolik se trasformovala z pohanské filosofie na teologickou, aby se konzervovala pro "znovuobjevení" ve scholastice, a stala se staronovým předmětem polemik scholastických učenců.
|
|
|
Pojetí látky u Plótína
Zajíček, Samuel ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Předložená diplomová práce se snaží o předložení konsistentního pojetí látky v Plótínově filosofii. Ve své první části proto obsahuje představení jeho vlastních myšlenek o látce pomocí interpretace tří klíčových pojednání zabývajících se tímto tématem (Enneady II, 4 (12) "O dvojí látce", Enneady III, 6 (26) "O netečnosti netělesných věcí" a Enneady I, 8 (51) "O tom, co a odkud jsou zla"), druhá část je pak věnovaná představení a kritice hlavních moderních interpretací plótínovské látky. Ve třetí části je pak vybudováno pojetí vlastní, spočívající v rozdělení Plótínovy hypostaze duše na hypostaze dvě a identifikující látku s prohodickým aspektem ontologicky nižší z nich. Pro tyto nestandardní interpretační volby jsou představeny argumenty; následně je vybudované pojetí ukázáno jako konsistentní jak v sobě, tak s celkem Plótínovy metafyziky, a je vykázána jeho schopnost rekonstruovat funkce, které Plótínos látce přisuzuje.
|
|
|
Dobro a zlo u Plótína: od Jedna k látce
Janota, Sebastian ; Chlup, Radek (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Tato práce se věnuje polárním kvalitám dobra a zla u novoplatonského filozofa Plótína. Tyto protikladné principy se Plótínova metafyzika pokouší začlenit do monistického systému. První část se zabývá Plótínovou metafyzikou všeobecně. Ústředním pojmem je Jedno, prvotní princip a pramen vší skutečnosti, jež Plótínos chce obhájit jako jediné skutečné dobro. Dalším stěžejním pojmem u Plótína je tolma, vůle k oddělení, která je příčinou mnohosti a dává tak existenci jinému. Skrze tolma vznikají nové druhy skutečnosti a každý druh má svá úzce vymezená specifika. Plótínova hierarchická škála Jedno - intelekt - duše sestupuje až k nejnižšímu stupni skutečnosti, látce, která uzavírá celý kosmologický proces. Látku Plótínos označuje za jediné skutečné zlo a původce všeho zla. Tím je ovšem ohrožena jeho monistická koncepce. Druhá část této práce se proto věnuje látce. Nabízí se otázka, jak může z neskonale dobrého Jedna vzniknout jeho vlastní protiklad. Práce se proto zaměřuje především na problémy, které jsou s tímto dualismus evokujícím konceptem spojené a představuje různé, někdy velmi odlišné způsoby interpretace Plótínovy metafyziky.
|
|
|
A Comparison of Plotinus's and St. Augustine's Conception of Evil
Košová, Michaela ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Novák, Lukáš (oponent)
Táto bakalárska práca sa zaoberá Plotinovým a Augustínovým pojatím zla, pričom jej hlavným cieľom má byť oba pohľady porovnať a odhaliť, ktoré Plotinove myšlienky Augustína inšpirovali a v ktorých bodoch sa už musel od Plotina odkloniť. Kľúčovou otázkou je, akým spôsobom sa obaja filozofi snažia odpovedať na otázku týkajúcu sa ontologického statusu a pôvodu zla. Pri skúmaní rozdielností oboch koncepcií hrá dôležitú úlohu ich objasnenie na pozadí odlišnosti metafyzických konceptov, z ktorých Plotinos a Augustín vychádzajú. Prvá časť práce skúma, v akom zmysle je u Plotina princípom zla látka, posledný bod výstupu reality z Jedna. Narazíme tiež na tolma, neoprávnenú smelosť k osamostatneniu sa od vyššieho, ktorá je prítomná v duši, no i pri výstupe reality ako takej z Jedna. Duša však nemôže skutočne hrešiť, má totiž božský pôvod. Podľa Plotina je za zlo nakoniec zodpovedná látka, úplná zbavenosť a forma nebytia, ktorá je pre dušu akousi pascou. V druhej časti uvidíme, že Augustín vďaka novoplatónskemu mysleniu tiež vníma zlo ako zbavenosť, ale jeho pôvod pripisuje slobodnému rozhodnutiu stvorenej, a tým pádom menlivej racionálnej bytosti. V jeho koncepte nie je miesto pre princíp zla, ktorý by dušu "nakazoval", lebo stvorenie je na každej svojej úrovni dobré. Zlo spočíva v zlej vôli, ktorej kľúčovým...
|
|
|
Schellingova idea absolutna a odpadnutí ve spisu Filosofie a náboženství
Vilímek, Jan ; Karásek, Jindřich (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Práce se zabývá koncepcemi absolutna a odpadnutí v Schellingově spisu Filosofie a náboženství z roku 1804. V 1. kapitole je stručně charakterizována idea absolutna, jak ji nalézáme v autorově předchozím spisu Bruno aneb o božském a přirozeném principu věcí (1802). Schelling se v této fázi svého myšlení zabývá problematikou vycházení konečných věcí z absolutna. Ukazuje se, že identitní filosofie neposkytuje přiměřené prostředky k jejímu zvládnutí. Možné východisko je spatřováno v rozhodnutí obohatit dosavadní koncept identitní filosofie o fenomén svobody. V 2. kapitole je proto podrobněji předestřeno Kantovo pojetí radikálního zla v lidské přirozenosti, aby se - po rozvinutí vlastní ideje absolutna a odpadnutí - ukázalo, že se zde Schelling inspiroval především představou inteligibilního činu jako zakládajícího nečasového aktu svobody. Inteligibilní čin ovšem není uchopen pouze jako sebeurčení konečné lidské vůle, ale jako podmínka existence neabsolutního, empiricky reálně diferencovaného světa konečných relací a struktur. Dochází tu tedy k přenášení pojmů, které původně sloužily k popisu mravních principů lidského jednání, do oblasti ontologie. Třetí kapitola se zabývá strukturou absolutna: jednoduché a nad každou určeností "naprosto ideální" se prostřednictvím "formy" objektivuje v "reálném" (protiobrazu)....
|
host ::
RSS.